neděle 1. července 2018

Recenze: Pillars of Eternity


Po dlouhé době jsem se opravdu odhodlal si zahrát něco trošku jiného, trošku více příběhového. Koukal jsem do svojí Steam knihovny, kde díky nákupům na portálu Humblebundle mám v knihovně poměrně zásobu her, které jsem ještě nehrál. A tak po chvíli probíráním se seznamem her vidím, že tu mám hru, kterou si vyžádala komunita, a já ji vlastně ještě nehrál. No nic původní hry od těchto tvůrců (Baldur's Gate) jsou legendami mezi RPG hrami, a tak jsem moc neváhal a nainstaloval hru Pillars of Eternity.

Hra mě přivítala velice hezkou kreslenou grafikou. Úvod do příběhu byl udělaný minimalisticky, ale přesto moc pěkně. Uvítá vás pergamen, na kterém je příběh napsaný, a který předčítá vypravěč (Dave B. Mitchell) ten příběhu svým vyprávěním dodává jiskru. Po úvodu vás hra rovnou hodí do děje, a nenechá vám moc času se flákat. Nejdřív vlastně zlehka. S tím, že každé vaše rozhodnutí, každá vaše odpověď v jednotlivých dialozích ovlivňuje, jak se k vaší postavě bude chovat zbytek hry. Což je skvělé. Jelikož asi jako většina lidí, rád hraji ty hodné, tak jsem se vydal stezkou těch dobrých a snažil jsem se všem pomáhat, morálně i úkoly. Nikdy jsem za svoji pomoc nic nechtěl. Až jsem se dostal do fáze, kdy mi příběh nedal na výběr. Buď se přidáš k jedné nebo ke druhé straně. No, a tak jsem si jednu stranu vybral. A postupoval hezky příběhem.

Příběh tak hezky napsaný, že vás v táhne a vy se snažíte co nejrychleji se dostat k dalšímu dialogu, abyste se dozvěděli další střípek příběhu. Upoutá vás to do židle takovým způsobem, že si po práci sednete ke hře, najednou se ohlédnete a zjistíte, že je tma, případně už svítá.

Velmi se mi líbil soubojový systém, který mi svým způsobem připomněl doby, kdy jsem jako malý hrával Fallout (myslím ten úplně první s vodním čipem). Není to tu sice tahové, ale pauzovací. Postavám různě zadáváte úkoly a zastavujete čas při jejich zadávání, pouštíte tehdy, když už si myslíte, že máte všechno perfektně nastavené, a v tu chvíli přijde tah který nečekáte, opět pozastavujete čas a přestavujte.

Jak jsem již výše psal, příběh je hlavní tahoun, a tak trošku škoda, že v pozdější fázi hry, mnoho času trávíte na načítacích obrazovkách.

Hru jsem dohrál (bez datadisků) za čistých 56 hodin. Bylo to 56 hodin zábavy, krásného příběhu, a poutavé hry. A hru doporučuji každému fandovi RPG, a těm co nemají rádi příliš akce, tak těm tuplem. V podstatě by se to dalo přirovnat k dnešním vyprávěcím adventurám, jen v krásné izometrické 3D grafice.



Hodnocení 100%


Žádné komentáře: