Nekouřím: Den Devatenáctý

Ráno to vypadalo na docela bezva den, bohužel přišlo to s čím mě všichni strašili. Ani ne tak bolest ale spíš jako křeč stáhnuté plíce obtíž při každém nádechu a do toho strašná chuť si zapálit. A aby toho nebylo málo tak ještě každý průchod obývákem je jak past který jsem se celý den snažil vyhýbat. Protože tam leželo xy otevřených krabiček. A jen silou vůle sem se donutil se otočit a zamířit do "špajzu" najít tam nějaký jídlo abych alespoň trošku ten absťák zahnal. Večer kolem půlnoci přišla krize nejhorší. Zrovna v moment, kdy jsem se chystal přesunout se od počítače do postele. Naštěstí jsem měl dost rozumu a neopustil jsem pokoj. Lehl jsem si do postele. A snažil se rychle usnout naštěstí se mi to poměrně rychle povedlo. A i přes neklidné spaní. Mohu říct, jsem se probudil šťastný, že jsem ustál další den.