Nekouřím: Den Dvacátý

I přes všechny nástrahy předchozího dne, ten dnešní začal lépe sice jsem zpocený sotva lezl z postele. Ale na druhou stranu chuť a absťák ztratili na síle. Tak jsem se mohl s veškerou vervou zase věnovat povinnostem. Během dne mě mnohem více než kouření trápilo mnoho dalších věcí které měli přednost. A večer až na zjištění že budu potřebovat novou židli. Jsem naštěstí žádné absťáky nepocítil.

Nekouřím: Den Devatenáctý

Ráno to vypadalo na docela bezva den, bohužel přišlo to s čím mě všichni strašili. Ani ne tak bolest ale spíš jako křeč stáhnuté plíce obtíž při každém nádechu a do toho strašná chuť si zapálit. A aby toho nebylo málo tak ještě každý průchod obývákem je jak past který jsem se celý den snažil vyhýbat. Protože tam leželo xy otevřených krabiček. A jen silou vůle sem se donutil se otočit a zamířit do "špajzu" najít tam nějaký jídlo abych alespoň trošku ten absťák zahnal. Večer kolem půlnoci přišla krize nejhorší. Zrovna v moment, kdy jsem se chystal přesunout se od počítače do postele. Naštěstí jsem měl dost rozumu a neopustil jsem pokoj. Lehl jsem si do postele. A snažil se rychle usnout naštěstí se mi to poměrně rychle povedlo. A i přes neklidné spaní. Mohu říct, jsem se probudil šťastný, že jsem ustál další den.

Nekouřím: Den Osmnáctý

Tento den byl kupodivu poměrně bezproblémový. Celý den jsem strávil na rodinné oslavě. Část osazenstva jsou kuřáci a já si nezapálil. Po tom co jsem odešel. Jsem se cítil zase o něco lépe. 

Během večera jsem se už jen věnoval příjemným záležitostem a na cigeretu jsem neměl ani pomyšlení. A když jsem ve 4. hodiny ráno usínal byl. Byl jsem na sebe tak trošku hrdý, že jsem vydržel další den.

Nekouřím: Den Sedmnáctý

Dnes jsem měl zvláštní sen, o tom jak se svět mění a jak se stáváme roboty pomalu a jistě. A tak jsem rád, že i tento den nekouřím nemám na to chuť. Ranní vážení neukázalo žádnou změnu vůči včerejší tézi že stále ztrácím na váze. Přemýšlím o tom, že začnu trošku sportovat. Abych to svoje tělo začal očišťovat důkladněji. Jen ještě nevím jak. Ale určitě bych to do začátku neměl přehánět. (Padl tady návrh abych nechodil pořád na kafe. A tento čas využíval ke cvičení prý, že by mi např 20 kliků každou hodinu vůbec neuškodilo... Nevím jestli se mi do toho vůbec chce, ale za rozvahu to rozhodně stojí.)
V průběhu dne sem na cigáro pomyslel jen několikrát, ale už ne v kontextu si zapálit. Večer opět nastala trošku krize ale dostatečně silná vůle mi pomohla si nezapálit.
A tak můžu prohlásit, že stojím čelem dnu osmnáctému a čekám na jeho výzvu.

Nekouřím: Den Šestnáctý

Dnes jsem pocítil potřebu si zapálit po cca po dvou a půl hodinách za volantem. Naštěstí se mi podařilo tuto potřebu zahnat na odpočívadle kafem. Rozlepil jsem očka a zařadil se do pracovního procesu. Po obědě mě potěšili. Že prý to nejhorší mě ještě čeká. A tak pln obav očekávám dny následující. A doufajíc, že mě to už nepotká a, že jestli mě to potká tak překonám sám sebe. Pouze čas mi napoví.
Začínám mít obavy. Opět jsem pozoroval tu nemilou věc. A navíc mám obavu z úbytku hmotnosti... (při dvojnásobném až trojnásobném přísunu jídla)

Nekouřím: Den Patnáctý

Po překrásném probuzení. Jsem celý den na cigáro ani nepomyslel.
Nepřišel jediný abstinenční příznak. Prostě nic. A tak pomalu začínám doufat, že to nejhorší je za mnou.
Je pravdou, že víc jím. A také jsem si všiml, že se častěji orosím. A to bez výraznějších známek námahy nebo horka.
Patnáctý den za mnou!!

Nekouřím: Den Čtrnáctý

Dnes po raní honičce sem opět narazil na činnost po které jsem byl zvyklý si zapálit. Změnil jsem to na sežrání dvou jogurtů. Velice mi to pomohlo navíc sem hned z rána byl takový čerstvý.
K večeru sem už žádný pocit si zapálit nepociťoval, ale už jen tak ze zvyku jsem měl hašlerku v puse. Jistota je jistota ...
Čtrnáct dní za mnou....